Behaviorální ekonomie

Komplexita problému, nedostatek informací a času nebo unikátnost situace způsobují, že lidé jednají neoptimálně. Ačkoliv je člověk motivován k efektivnímu rozhodování – což platí zejména na trzích – projevuje často omezenou sílu vůle, nedostatečnou úvahu i neúplnost vlastního zájmu. „Všechny tyto formy iracionality hrají důležitou roli v životě každého z nás, myslím si však, že je zavádějící nazývat je iracionalitou. Je lepší je vidět, jako podoby omezené racionality,“ tvrdil Herbert A. Simon. Vymezil tak i předmět behaviorální ekonomie: „Abychom pochopili a mohli předvídat lidské chování, musíme se vypořádat s omezenou racionalitou. Tato omezení přitom nejsou ani v nejmenším zřejmá, ani dopředu nemůžeme vědět, kde leží.“ (H. Simon: Human Nature in Politics, 1985).

Behaviorálně ekonomický výzkum lidského rozhodování rovněž zdůrazňuje silný vliv emocí – morálních citů, strachu, očekávání, důvěry, závisti, odporu, soucitu i zlosti – a intuice na lidské rozhodování. V široké třídě jevů od spoření, zdravotnictví, investování na trzích cenných papírů, chování zaměstnanců i zaměstnavatelů trhu práce nebo voličů a politiků ve veřejné volbě již behaviorálními ekonomy bylo identifikováno jak racionální jednání, tak vzorce chování ukazující limitované schopnosti člověka dosahovat žádoucích cílů.

Je historickou ironií, že je tak téměř znovuobjevováno dílo Adama Smitha o 17 let starší než Bohatství národů, jež položilo základy klasické ekonomii. Smith ve své „Teorii mravních citů“ (1759, česky 2005) píše: „Existují situace, které se tak těžce snáší s lidskou povahou, že i nejvyšší míra sebeovládání, které je tak nedokonalé stvoření jako člověk vůbec schopno, nedokáže úplně potlačit hlas lidské slabosti nebo omezit sílu emocí.“

Není náhodou, že Nobelova cena v roce 2002 byla udělena za rozvoj experimentální jakož i behaviorální ekonomie (Vernonu Smithovi, respektive Danielu Kahnemanovi). Zatímco však experimentální ekonomie je metoda či nástroj, behaviorální ekonomie – jež tento nástroj často využívá – je spíše obecným přístupem či školou myšlení. Snaží se postihnout lidské chování realističtějším a detailnějším způsobem. Vedle „čistě“ ekonomických hypotéz proto využívá i poznatků ostatních věd o člověku: zejména psychologie, ale i sociologie, antropologie nebo neurověd (její subdisciplína „neuroekonomie“ se snaží o formulaci biologického modelu rozhodování v ekonomickém prostředí). Vytvářejí se tak přesnější modelové představy o chování a myšlení člověka, o stavu i dynamice lidských společenství, firem i celých hospodářství.